Archiv autora: Pavlína Brandýská

Prosím, nekrmte cizí zvířata

Jelikož se blíží vánoční svátky, kdy většina obyvatel ráda chodí na procházky a výlety po bližším či vzdálenějším okolí, ráda bych vás požádala o respektování jednoho zásadního pravidla, kterým je nekrmit cizí zvířata bez svolení jejich majitele.

Často na ohradách a plotech výběhů a zahrad mají majitelé zvířat umístěné různé cedulky a nápisy, kterými zakazují zvířata krmit. Není to z důvodů, že by chtěli mít svá zvířata jen pro sebe, nebo že by vám a vašim dětem nechtěli dopřát to potěšení nakrmit vlastnoručně zvířátko (ať už se jedná o ovečky, koně, kozy nebo třeba i pejska), ale protože jim může byť jen jeden dobře míněný pamlsek hodně ublížit a dokonce i vést k úhynu zvířete.

Zvířata mají velice citlivé zažívání a spousta jich má různá dietní omezení z důvodů alergií nebo jiných zdravotních příčin. Proto tak můžete nevědomky způsobit koníkovi v ohradě obrovské utrpení nebo bolestivou smrt, byť mu dáte jen jedno jablíčko. I v případě, že je takový kůň zcela zdráv, nemůžete vědět, kolik jiných lidí mu už taky dalo „jen jedno jablíčko“ a důsledkem je v lepším případě vážný zdravotní problém. Psi zase můžou mít například alergii na kuřecí maso, a pokud takovému pejskovi kouskem kuřecího masa „přilepšíte“, bude se několik dní zuřivě škrábat, až si způsobí na kůži boláky.

Sami byste si také nepřáli, aby vašemu dítěti dávali sousedé přes plot různé pamlsky, obzvlášť pokud by takových hodných sousedů prošlo kolem vaší zahrady více za den.

Majitelé mají pro svá zvířata určenou krmnou dávku, kterou svým miláčkům krmí. Není tedy třeba jim přilepšovat. Pokud budete chtít nakrmit cizí zvířátko, vždy se nejdříve zeptejte jeho majitele. Je možné, že vám dovolí dát zvířeti pár dobrot a zbylé donesené kousky mu rozdělí na další dny.

Klidné svátky všem, i majitelům zvířat.

Reportáž z ornitologické vycházky

V sobotu 3.2.2018 proběhla ornitologická procházka pořádaná Českou společností ornitologickou a sdružením Roztoč, jíž se zúčastnilo i několik členů našeho spolku. Sraz byl dohodnutý chvíli po 10. hodině ranní, jelikož většina účastníků přijela vlakem od Prahy. Sešlo se nás kolem 15 dospělých a několik dětí.

Po úvodním uvítání a představení pořádajících organizací jsme obdrželi brožurky s obrázky a popisy ptactva vyskytujícího se v mokřadech v Praze a okolí a ihned jsme se pustili do pozorování poštolek, které vysedávaly na stromě na skalách nad vlakovou tratí. Členové ornitologické společnosti měli s sebou profesionální dalekohled na stativu, u kterého jsme se vždy postupně všichni vystřídali a detailně si tak prohlédli charakteristické znaky jednotlivých druhů ptáků.

Zajímavou informací pro nás byl i výskyt orla skalního, který se v této oblasti zdržuje, bohužel jsme jej však nezahlédli, pravděpodobně kvůli horolezcům, kteří zdolávali tamní výstupy.

Z lávky přes řeku jsme pozorovali kachny divoké, potápky malé a rovněž jsme zahlédli slípku zelenonohou, které se zdržovaly u bývalých tůní. Dále jsme pokračovali podél řeky směrem do Klecánek. S občasnými zastávkami na pozorování a vyprávění o zajímavostech či rozlišovacích znameních jednotlivých druhů ptáků, či různých změn zbarvení v průběhu roku.

U čističky vod v Úholičkách jsme zahlédli samce morčáka velkého, zatímco nad hlavou nám létalo káně lesní. U zahradnictví jsme zahlédli prolétnout nad hladinou ledňáčka říčního, ale v mžiku se nám schoval do křoví, kde jsme jej viděli už jen jako modrou skvrnu mezi větvemi.

Cestou jsme si povídali o všech aktivitách, které Česká ornitologická společnost vyvíjí a pořádá, jako například počítání a kroužkování ptáků, vydávání časopisu a především ochranu ptactva. Dále jsme se dozvěděli o nástrahách pro ptáky v podobě skel – různé zastávky hromadné dopravy, stěny u dálnic a skleněné budovy a možnostech označení v podobě nálepek v dostatečné hustotě, jelikož nálepky v podobě dravce, jak jsou běžně používané, jsou nefunkční (viz. http://www.birdlife.cz/co-delame/vyzkum-a-ochrana-ptaku/ochrana-druhu/konflikty-ptak-clovek/ptaci-a-skla/).

Pod kamenolomem jsme pozorovali u plavební komory racky chechtavé a racky bělohlavé, dále volavku popelavou a s nimi tam seděla i nutrie.

Když jsme na cestě zahlédli zbytek bodlin z ježka, dostali jsme kontrolní otázku, kdo mohl mít toho ježka jako potravu. Nikdo z nás nevěděl, a tak pro nás všechny bylo novinkou, že jeden z mála, kdo je schopný sníst ježka, aby se dostal skrze bodliny, je výr velký, který žije v kamenolomu a běžně je možné jej večer slyšet. O kousek dál se ještě potápěl hohol severní, který se nad hladinou zdržel vždy jen krátkou chvíli.

U jezu v Klecánkách už jsme pak viděli jen hejno labutí, z nichž některé byly ještě mladé a nebyly úplně bílé.

Ve 13:30 jsme již čekali na přívoz, kde byla procházka oficiálně ukončena, ačkoliv většina účastníků jela společně přívozem na druhý břeh a byla zde možnost zakoupit si odznáčky s obrázky různých ptáků.

Tato akce byla velice vydařená a poučná a již se těšíme na další.